[ad_1]
Proč pro Terezku …
Příběh naší holčičky je tak trochu příběhem o obrovské chuti do života a bezmezné víře malého človíčka, že bude lépe. Naší Terezce je šest let. Následkem komplikovaného porodu jsme museli od malička bojovat se svalovou hypotonií a opožděným pohybovým vývojem. Díky intenzivnímu cvičení začala malá ve dvou letech chodit a dohánět své vrstevníky. Její radost z toho, že může konečně docapkat tam, kam se jí chce, byla nekonečná.
V červnu 2011, tedy krátce po třetích narozeninách, bohužel Terezka prodělala těžký virový zánět mozku, v Motolské nemocnici bojovala nejdříve v umělém spánku téměř měsíc o život. Naštěstí se naše malá nakonec rozhodla svůj boj nevzdat a postupně se nám všem (a zejména motolským lékařům) podařilo naší Šípkovou Růženku pomalu probouzet zpátky do života. Následkem postižení mozku se nám však malá probudila do stavu podobného novorozenci – neudržela hlavičku, nemohla se hýbat – diagnóza: spastická kvadruparéza s pravostrannou převahou.
Velice těžce jsme tuto věc nesli, zejména když jsme před očima pořád viděli tu veselou holčičku, která ještě před pár týdny měla tolik radosti právě z volného pohybu…. Pomohla nám právě Terezka, její neuvěřitelná chuť do života a její nadšení z každého malého pokroku. Když jsme si malou přivezli domů, začali jsme opět intenzivně cvičit vojtovu metodu, do péče o malou se zapojila celá rodina. Výsledky se dostavily – Terezky stav se od té doby výrazně zlepšil – dnes se dokáže sama posadit, jezdí na dětském odrážedle, ve speciálních stabilizačních botách udělá dokonce několik malých krůčků s chodítkem. Výborně se také vydařila integrace Terezky do běžné mateřské školky mezi zdravé děti, kde úplně rozkvetla.
Díky Terezce jsme pochopili důležitou věc – v životě nemá smysl zabývat se malichernostmi, které nám znepříjemňují život, jsou jiné věci, které jsou opravdu důležité, a na ty je třeba se soustředit.
Velice všem děkujeme za podporu.
Lucie B., maminka
[ad_2]